Nechci nějak hodnotit Janečka jako člověka, politika či jeho vztah k dělnictvu. Tyto jeho postoje se odvíjejí na pozadí tehdejší doby a protože jsem v ní nežil necítím se dosti kompetentním Janečkovi postoje hodnotit – snad mohu říci alespoň tolik, že mi je řada jeho postojů blízká nebo že je alespoň z větší části chápu. Komunistická propaganda ovšem udělala ze zemřelého továrníka zrádce a člověka, který by nejraději nedělal nic jiného než střílel do dělníků - ruce by mu měli líbat. Mohu osobně říci, že tohoto muže z mnoha stránek skutečně obdivuji. Vždyť díky jeho visionářství našlo práci a slušný život tisíce a tisíce lidí několika generací, z agreárního týneckého kraje udělal kraj průmyslový. Janeček vytvořil za 10 let takový podnikatelský základ, který přežil i 40 let komunistické správy.

V době hospodářské krize v roce 1929 až 1931, kdy se zavírala jedna továrna na motocykly za druhou. Přichází Ing. Janeček s myšlenkou vyrábět motocykly a nabírá dělníky a techniky a učí se společně s nimi nové výrobě na licenčním stroji. Myslím, že v této době věřil v úspěch výroby motocyklů ve svých závodech pouze člověk jediný – Ing.Janeček. Jaká to musela být vůle a víra v sebe sama a své dělníky, když Janeček v roce 1931 tvrdil: „Vyrobím 10 tisíce motocyklů a ty se budou se prodávat po celém světe a můj motocykl nebude dražší 4000 českých korun.“ Jen tak na okraj nejlevnější motocykl v Čechách se v té době prodával okolo 15.000 Kč, průměrný okolo 22000 Kč, byla krize, lidé emigrovali za prací do USA...

Z výrobní linky janečkových závodů sjel v roce 1931 první takřka nelicenční motocykl JAWA 175 Viliers – základní cena 3600 Korun československých...– za první 3 roky výroby tohoto motocyklu se ho prodalo okolo 50 000 kusů – více než motocyklů všech značek v letech třicátých. Přichází další janečkova vize, kterou realisuje český technik Josíf – motocykl na který není třeba řidičského oprávnění JAWA 98 Robot – opět obrovský úspěch. Jawa realizuje spoustu dalších projektů, JAWA 250 Speciál, JAWA 350 s rozvodem OHV (američané se vylodili v Normandii v roce 1945 ještě se stroji s SV rozvodem!!), vlastní prodejní a servisní síť, závodní speciály, letecký motor atd. – Jawa je technickým i prodejním leadrem světového trhu s motocykly – vyrábí jako první továrna na světě skutečně lidové motocykly pro širokou veřejnost. Díky příkladu značky JAWA se rodí i úspěch značky ČZ Strakonice. Čechoslováci a jejich motocykly porážejí na světových závodech doslova celý svět.

Největšího triumfu, skutečného naplnění své vize, že Češi budou ve výrobě motocklů skutečně nejlepší na světě se Janeček ovšem nedožil - naplněním tohoto snu byl dle mého názoru motocykl JAWA 250 (350) Pérák – lidový, nezničitelný, laciný na výrobu a technologicky tak vyspělý motocykl, že předběhl svou dobu minimálně o 20 let.
Jeho duchovním otcem nebyl nikdo jiný než sám továrník a jeho vize, kterou zformuloval někdy okolo roku 1936-37 asi takto: „Chci motocykl s jednotuchým rámem, odpruženými oběma koly, motor a převodovka umístěné v jedné skříni, bovdeny vedou rámem, elektrický světlomet s integrovaným rychloměrem ve standartním provedení, zcela zakrytý karburátor, spotřeba do 3 litrů na 100km, cena do 5.000 Kč.“ Ač celou realizaci zbrzdila II.světová válka „Pérák“ se díky nadšeným a statečným jawákům těsně po válce narodil a postavil tak Janečkovi další pomník.
„Osedlat“ JAWU a nevzpomenout si na Janečka není opravdu dost dobře možné .

Čest jeho památce
Ing. Jiří Stibůrek - březen 2003

Ing.František Janeček (1878 – 1941) – stručný životopis
Mgr. Povolný

Ing.Janeček se narodil 23.1.1878 v Klášteře nad Dědinou ve východních Čechách. Jeho otec, Josef Janeček byl technicky nadaným sedlákem a zájem o techniku přenesl i na své děti. Starší Františkův bratr Josef začal během 1.sv.v. těžit uhlí v Mutějovích a po r.1925 antracit ve Lhoticích u Českých Budějovic. Mladší bratr Rudolf pro změnu vyráběl v Praze elektrické bojlery Ruja.

František, který se původně chtěl stát lékařem, se nechal ovlivnit svým otcem a vystudoval vyšší státní průmyslovou školu v Praze. Rok strávil na vysoké škole technické v Berlíně, kde se věnoval elektrotechnice. Po krátké praxi u firmy Schuckert a spol. byl přijat jako konstruktér do vysočanské "Kolbenky". Zde se natolik osvědčil, že byl v roce 1901 vyslán do Nizozemí, aby v Maarssenu postavil továrnu na dynamoelektrické stroje. Ještě téhož roku se tu oženil s dcerou místního starosty Johannou Carolinou van Strick Linschotten a v Německu přihlásil svůj první patent - podzemní přívod elektrického proudu, za který dostal o dva roky později v Anglii 2 000 liber. V r.1904 se vrátil zpět do Čech a ve funkci šéfa dílen pokračoval v práci u Kolbena. 29.2.1904 se mu narodil syn František Karel. Touha po samostatnosti a svobodě rozhodování přivedla Janečka už po dvou letech na dráhu soukromníka.

V r.1906 prodal tentokrát do Německa svůj patent na obloukovou lampu firmám AEG Berlín a Körting a Mathiesen Lipsko za 70 000RM. Tím získal prostředky na zahraniční cestu, během které v letech 1908-1909 sbíral zkušenosti z tovární výroby v Anglii, Německu a Belgii. Po návratu si založil v Praze na tehdejším Riegrově nábřeží naproti Mánesu soukromou pokusnou laboratoř. K nejznámějším vynálezům tohoto období patří tzv. Pneumograf - černá tabule, sestavená z malých čtverečků, za každým z nich ústila vzduchová trubice. Jestliže se do trubic pustil vzduch, černý čtvereček se odklopil a ukázal se jeho bílý rub. Tímto způsobem bylo možné tvořit na černé tabuli bílé nápisy. Reklamní přístroj byl umístěn na Národní třídě, na domě mezi ulicí 28.října a Jungmannovou ulicí. Plánovanou stavbu podobných zařízení ve Varšavě, Petrohradě a Berlíně znemožnila 1.sv.v.

V r.1915 narukoval Janeček do Landsturmu neboli domobrany. Po nedlouhém pobytu na ženijním ředitelství v Brixenu a italské frontě se na konci r.1915 vrátil do Prahy, aby zde u firmy Breitfeld, Daněk a spol. zkonstruoval náhradu pneumatiky pro rakousko-uherskou armádu. A nezůstalo jen u ní. Janeček pro armádu připravil odstředivý vrhač min, odstředivý zapalovač pro dělostřelecké granáty a balistické kyvadlo pro zkoušení jejich citlivosti. Žádný z těchto vynálezů, ale armádě starého mocnářství užitek nepřinesl a nepřinesl ho ani nejdůležitější Janečkův vynález - nárazový ruční granát.

Jeho první, téměř půlmilionovou serii totiž přebírala již armáda Československé republiky. Z prodeje granátů a z výroby jejich součástek získal Janeček značné zisky, takže po likvidaci po válce obnovené strojní laboratoře poprvé a naposled investoval do podniku, který sám zcela nevlastnil. V r.1920 založil s bývalým dílovedoucím z Daňkovky - Františkem Kohoutkem, společnost Kohoutek a spol v Mnichově Hradišti. Hlavní výrobní náplní firmy, měly být nástroje, nářadí a přesné přístroje, ale poválečná hospodářská krize a technologické problémy vložený kapitál a vztahy obou společníků tak znehodnotily, že se po roce a půl rozešli. Janeček se opět začal orientovat na zakázky pro armádu, což mu umožnilo podnik zachránit a dokonce i povznést.

Na jaře 1922 koupil ing.Janeček bývalou zájezdní hospodu Na zelené lišce v Praze-Nuslích a postupně sem přenesl sídlo firmy. Vítězství v armádní soutěži o adaptaci rakouského těžkého kulometu Schwarzlose vz.7/12 ráže 8mm soustavy Mannlicher na ráži 7,92mm a soustavu Mauser, mu kromě nebývalých zisků dovolilo okusit v dosud nepoznané míře pocit samostatnosti a svobody rozhodování. Právě v polovině dvacátých let dostávají jeho předválečné sny o vybudování velkého podniku reálnou podobu. 12.6.1925 přejmenoval svoji továrnu v Praze na Zbrojovku ing.F.Janeček.
Jen necelý týden předtím Janeček zakoupil pozemek ve výměře 2,5ha na levém břehu řeky Sázavy v Týnci nad Sázavou a do roku 1928 zde vyrostla honosná vila s kruhovým půdorysem, která měla Janečkovi sloužit jako místo oddechu od každodenních starostí s vedením pražského závodu. Janeček se však neomezil jen na zvelebování své nemovitosti a záhy začal finančně podporovat i obecně prospěšné aktivity v Týnci. V r.1925 přispěl na zřízení telefonní centrály, v r.1928 na stavbu školy, na převod sekundární elektrické sítě a na výstavbu silnice Týnec – Chrást. 50 000Kč věnoval na nový regulační plán obce, ze které si po Baťově vzoru chtěl vytvořit druhý Zlín.

Rozhodující vliv na toto jeho rozhodnutí měla událost z jara r.1926. 5.3.1926 došlo totiž v Praze v Truhlářské ulici při převozu ručních granátů vz.21 Janeček k výbuchu. Na místě zahynuli dva vojáci zajišťující transport granátů a následně i jeden z kolemjdoucích občanů. Celé události se dostalo značné popularity, která mohla mít velmi nežádoucí dopad na podnikání ing.Janečka v Praze. Když totiž Janeček v r.1922 kupoval pozemky v Nuslích na Zelené lišce, probíhalo zrovna na pražském magistrátu jednání o novém regulačním plánu. Po jeho skončení nepochybně s nevolí v listopadu 1922 zjistil, že na 3/4 rozlohy jeho půdy se s jeho rozestavěnou továrnou nepočítá (později bylo rozhodnuto postavit tam 4-5 podlažní činžovní domy). Magistrát hl.m.Prahy mu udělil desetileté provizorium, tzn., že by v r.1933 musel v případě neprodloužení provizoria všechny postavené budovy bez náhrady zbourat. Proto měly stavby rostoucí zbrojovky dřevěnou nebo kovovou proti zimě zabezpečenou konstrukci a strojní vybavení bylo značně opotřebované. Zmíněný výbuch nastolil naléhavou otázku, co se stane, když magistrát v r.1933 provizorium neprodlouží nebo ho pod dojmem nedávných událostí rovnou zruší? Janeček si tedy okamžitě podal žádost, aby mu Státní pozemkový úřad v Praze přidělil drobný příděl o rozloze 18ha z velkostatku Konopiště, který podléhal pozemkové reformě. Eminentní zájem měl samozřejmě o velmi dobře u vody i u dráhy situovaný pozemek v Týnci. Pro kladné a rychlé vyřízení své žádosti si dokázal zajistit skutečně všestrannou podporu, ale získal ho až v r.1929. V r.1931 zde byla nakonec dokončena výstavba slévárny elektronu a šedé litiny, když předtím v letech 1926 – 1928 Janeček uvažoval o stavbě zbrojovky a posléze továrny na šicí stroje, kde plánoval vyrábět až 1/6 celosvětové produkce těchto výrobků. Právě výrazný pokles armádních zakázek přivedl Janečka k myšlence vyrábět šicí stroje a pod vlivem syna z prvního manželství Františka Karla Janečka (František Janeček se rozvedl v r.1921 a následně oženil s Miladou Fabianovou, 3.5.1929 se jim narodila dcera Dagmar a 25.5.1931 syn Marcel) se nakonec rozhodl vyrábět motocykly, které na základě spojení prvních písmen jmen JAneček a WAnderer dostaly dnes již legendární název JAWA. Jejich začátky však nebyly lehké, protože Rolls-Royce mezi motocykly se do začínající hospodářské krize příliš nehodil, nemluvě o technických problémech „rumpálu“ s přední trubkovou vidlicí. Teprve lidová Jawa 175 (licenční Villiers) skutečně prorazila a ovládla domácí trh.

V r.1934 začal Janeček vyrábět i automobily Jawa 700 (licenční DKW 701 Meisterklasse) a od r.1937 Jawu Minor vlastní konstrukce. Karoserie se vyráběly v bývalé bednárně v Kvasinách, kterou v r.1927 jako součást panství Solnice ve východních Čechách oficiálně koupil pro svého syna Františka Karla. Vlastní montáž automobilů pak probíhala v týnecké slévárně.

Rok 1938 přinesl Janečkovi okázalé oslavy jeho 60.narozenin, čestný doktorát ČVUT i nominaci na prezidenta pomnichovského Československa. Je však třeba říci, že byl jen jedním z řady jmen, která se tehdy v tisku objevila. Ani on, stejně jako většina národa se nikdy nesmířil s Mnichovem, ani s 15.3.1939. Nepochybně z jeho pokynu bylo v najatých stodolách v okolí Prahy, v areálech jeho závodů v Praze, Týnci nad Sázavou i v nedalekých Brodcích (bývalou přádelnu koupil koncem r.1937) a zřejmě i v synových Kvasinách ukryto na 8 500 rozpracovaných motocyklů, 706 automobilů a kolem 200 tun dalšího materiálu. Mimo to se ve zbrojoce ve známé „chytrovně“ pracovalo na nových motocyklech a automobilech, intenzivně se formou „průmyslové špionáže“ sbíraly zkušenosti o nejefektivnějším uspořádání mírové výroby a na soukromé účty se ukládal provozní kapitál. Dalším husarským kouskem „starého pána“ byl prototyp protitankové pušky (vyvíjen pro čsl.armádu od r.1936), který jeho vedoucí závodního oddělení George William Patchet v noci z 14. na 15.3.1939 tajně dopravil na britské velvyslanectví v Praze a později spolu s Františkem Karlem Janečkem do Anglie propašovali i výrobní plány, když tam oficiálně jeli krátce před začátkem 2.sv.v. „domlouvat“ licenční podmínky její výroby. František Janeček se však poválečného návratu syna z Anglie nedočkal. Nejpozději v r.1940 se u něj projevila zákeřná rakovina plic, které se rovněž snažil odvážně čelit, ale zhoubné nemoci nakonec symbolicky podlehl ráno 4.6.1941 ve svém pražském závodě, jeho poslední slova byla: „Pracujte, já odcházím...“